LITERATURA – ZÁKLAD VŠEHO
s laskavým svolením autorky a nakladatelství Grada jsme text převzali z knihy Ve stylu steampunk
Steampunk byl od počátku vesměs literárně zaměřený a jeho expanzi do ostatních oblastí zájmu můžeme přisuzovat jak fantastickým představám kreativních umělců, tak vizuální líbivosti nebo příběhové promyšlenosti. V roce 2011 vyšla v zahraničí kniha Steampunk Bible, jejíž editoři Jeff Vandermeer a S. J. Chambers si dali za cíl předložit široké veřejnosti současnou steampunkovou vizi. Kromě odkazů na slavné autory 19. století se zde mohli čtenáři setkat i s moderním využitím tohoto hnutí ve filmech, módě či umění. Kniha byla nominována na cenu Hugo za nejlepší sci-fi literaturu faktu a dodnes patří mezi nejucelenější díla, která slouží jako všeobecný přehled i mainstreamovým zájemcům.
O tři roky později se objevil nástupce The Steampunk User's Manual: An Illustrated Practical and Whimsical Guide to Creating Retro-futurist Dreams, kde se editoři Jeff VanderMeer a Desirina Boskovich zajímali o steampunk z pohledu tvůrců a kreativního využití. Autoři se zde zabývají také retrofuturismem, tvorbou příběhů a mnoha zajímavými umělci.
Překladová steampunková literatura se v tuzemské produkci objevila mnohokrát, ovšem málokdy jí byla z pohledu čtenářů věnována náležitá pozornost a většina titulů spíše zapadla. Mezi nejzajímavějšími díly vyniká antologie retrofuturistických povídek editora Martina Šusta - Plnou parou. V češtině vyšly i světově úspěšné série Mechanické století Cherie Priest nebo Burton & Swinburne Marka Hoddera. Promyšleným počinem je Mapa času F. J. Palmy, která je prvním dílem nedovydané trilogie s ústředním motivem cestování časem. Poctou brakovým krvákům ve steampunkovém hávu je román Kima Newmana Anno Dracula.
Nutno říci, že od 90. let steampunk nebyl až tak literárně vyhraněný a většinou se pod tímto pojmem objevovaly různé syntézy, které se později ustálily pod označením "retrofuturismus". Mnoho autorů, kteří své knihy řadí ke steampunku a k tomuto hnutí se hrdě hlásí, využívali ve svých dílech také dieselpunk, atompunk, darwinpunk atd. Je tedy ze zpětného pohledu těžko určitelné, kde je jasná hranice pro to, co steampunk je a není, a proto je pojmenování retrofuturismus vhodnější. Zajímavým mixem různých retrofuturistických subžánrů je například trilogie S. Westerfelda Leviatan.
Trh nabízí také mnoho titulů pro děti. Oblibě se těší i díla P. Pullmana - série Jeho temné esence, Kniha prachu nebo Sally Lockhartová, první zmíněné se dočkalo jak filmového, tak seriálového zpracování. Filmu se dočkalo také dílo P. Reeva Smrtelné stroje ze série Kroniky hladového města, kde se rovněž prolíná více vlivů než jen steampunk. Nelze nezmínit též populární sérii Pekelné Stroje od Cassandry Clare. V nepřeberném množství autorů pro děti a mládež můžeme zmínit i významnou zahraniční steampunkovou osobnost Gail Carriger a její Trochu jiný penzionát. Velmi zdařilou hříčkou kombinující v sobě mnoho literárních prvků s velkou porcí nadsázky a humoru je Řada nešťastných příhod Lemony Snicketa, steampunk ve fantasy hávu najdete třeba v knize Děti víl Stefana Bachmana.
Co se týče komiksové tvorby, od roku 2018 vydává nakladatelství Argo nejslavnější steampunkovou hrdinku - Lady Mechaniku. Neméně známá je Moorova Liga výjimečných. Zároveň se objevují steampunkové komiksy i v produkci nakladatelství Crew, z nichž nejoceňovanějším titulem poslední doby je pravděpodobně Netvora. Za zmínku stojí také mezi jinými série Grandville Briana Talbota, která uspokojí jak fanoušky dobrodružné literatury, tak i milovníky detektivek ve stylu Sherlocka Holmese.
O knihách, které zformovaly steampunk si můžete přečíst v článku KDYŽ SE ŘEKNE STEAMPUNK